Taiko Virtual 3D

Taiko (太鼓) je široká škála japonských bicích nástrojů. V japonštině se tento termín vztahuje na jakýkoli druh bubnu, ale mimo Japonsko se používá specificky k označení kteréhokoli z různých japonských bubnů zvaných wadaiko (和太鼓, „japonské bubny“) a konkrétnější formy bubnování souboru taiko. nazývané kumi-daiko (組太鼓, „sada bubnů“). Proces konstrukce taiko se u různých výrobců liší a příprava těla bubnu i pláště může trvat několik let v závislosti na metodě.

Taiko má mytologický původ v japonském folklóru, ale historické záznamy naznačují, že taiko bylo zavedeno do Japonska prostřednictvím korejského a čínského kulturního vlivu již v 6. století našeho letopočtu. Některá taiko jsou podobná nástrojům pocházejícím z Indie. Archeologické důkazy také podporují názor, že taiko byla přítomna v Japonsku během 6. století v období Kofun. Jejich funkce se v historii lišila, od komunikace, vojenských akcí, divadelního doprovodu a náboženského obřadu až po festivalová a koncertní vystoupení. V moderní době hraje taiko také ústřední roli v sociálních hnutích pro menšiny v Japonsku i mimo něj.

Představení Kumi-daiko, charakterizované souborem hrajícím na různé bubny, bylo vyvinuto v roce 1951 díky práci Daihachi Oguchi a pokračovalo se skupinami jako Kodo. Další styly výkonu, jako je hačidžó-daiko, se také objevily ze specifických komunit v Japonsku. Kumi-daiko performance skupiny jsou aktivní nejen v Japonsku, ale také ve Spojených státech, Austrálii, Kanadě, Evropě, Tchaj-wanu a Brazílii. Výkon Taiko se skládá z mnoha složek v technickém rytmu, formě, úchopu hole, oblečení a konkrétní instrumentaci. Soubory obvykle používají různé typy sudovitých nagadō-daiko a také menší shime-daiko. Mnoho skupin doprovází bicí vokály, smyčce a dřevěné dechové nástroje.